Claudie, moje nejdražší sestro. Jsem v Acre už týden v bezpečí a v dobrém rozmaru,
ale jsem připravený na nejhorší. Ti muži a ženy kteří mě tu krmí a ukrývají,
mě také varují, že cesta do Masyafu je plná žoldnéřů a banditů,
kteří nepocházejí z této země. Neodvažuji se ani hádat, co by to mohlo znamenat.
Když jsem se před deseti měsíci poprvé vydal na cestu z Říma, udělal jsem to s jediným záměrem: abych odhalil to, co náš otec neodhalil.
V dopise který napsal rok před mým narozením, se zmiňuje o knihovně ukryté pod kameny masyafského hradu.
O svatyni plné znalostí nevyčísletelné hodnoty. Co tedy najdu, až tam dorazím? Kdo mě přivítá? Hromada dychticých templářů, jak se nejvíc obávám?
Nebo jenom kvílení chladného a samotného větru? Masyaf už není domovem asasínů téměř 300 let.
Můžeme ho stále považovat za naši vlast? Jsme tam vítáni? Ach, jsem vyčerpaný z tohoto boje, Claudie. Nikoli proto, že bych byl unavený,
ale protože náš boj se očividně ubírá jediným směrem... k chaosu. V současné době mám víc otázek než odpovědí. Proto jsem zašel
tak daleko: Abych dospěl k pochopení, abych našel moudrost, kterou po sobě zanechal velký Altair, abych mohl lépe porozumět
smyslu našeho boje a mé úlohy v něm. Kdyby se mi nedejbože něco stalo, Claudie, kdyby mě nedejbože zklamaly moje dovednosti nebo mě má touha svedla na scestí,
nehledej odplatu ani pomstu mé památky, ale bojuj, abys mohla v tomto pátrání po pravdě pokračovat a mohli z toho těžit všichni.
Můj příběh je jedním z mnoha tisíc a svět nebude nijak trpět, když skončí příliš brzy.
Níže se nachází také video s českými titulkami:
Žádné komentáře:
Okomentovat